„REFORMA“ Svatého Týdne
srovnání 1952 / 1956
část. I.
OHS = 1956: Ordo Hebdomadae Sanctae Instauratus (Obnovený řád Svatého Týdne)
MR = 1952: Missale Romanum (Misál Římský) z roku 1952
Květná Neděle
1. Barva ornátu
OHS 1956:
Červená barva při procesí, fialová během Mše svaté.
MR 1952:
Fialová barva při průvodu i během Mše svaté.
Komentář:
Podle komise byla barva změněna na červenou, jako symbol královského purpuru. Měl to být návrat k praxi ze středověku. Zajímavý způsob postupování při vyhledávání důvodu sui generis.
Pro srovnání:
Římský ritus – červená barva je barvou mučedníků nebo Ducha Svatého.
Ritus Ambroziánský – červená barva užívána během Květné neděle. Symbolizuje krev prolitou během utrpení a ne královský status.
Pařížský ritus – černá barva během procesí i mše svaté.
2. Změna liturgického oděvu
OHS 1956:
Zrušení složených ornátů a v konsekvenci „široké štóly“ (stola largior).
MR 1952:
Použití složeného ornátu a široké štóly u jáhna při zpěvu Evangelia.
Komentář:
Změněn jeden z nejstarších obyčejů. Zvyk, který přetrval od raného starověku. Zvyk, který odkazoval na starobylou povahu Svatého Týdne. Zvyk, který se nikdo neodvážil změnit s ohledem na hlubokou úctu, s jakou se pohlíželo na mimořádnou povahu těchto ritů a mimořádný žal a smutek Církve během dnů Svatého týdne.
3. Změna způsobu žehnání ratolestí
OHS 1956:
Typické požehnání ratolestí tváří obrácenou k věřícím a zády k oltáři.
MR 1952: Ratolesti umístěné na oltáři, na epištolní straně. Požehnání předchází Graduale, Evangelium a Prefaci i Sanctus. Nová koncepce narušila starobylý obřad, tzv. suché mše „Missa sicca.“
Komentář:
a) Nová koncepce orientace a liturgického prostoru.
b) Liturgická služba se provádí čelem k lidu a zády k Bohu.
c) Oddělení jistých gest a činností od oltáře.
d) Požehnání ratolestí se odehrává nad stolem, čelem k lidu.
e) Stůl se nachází mezi balaskami a oltářem.
4.Odstranění preface
OHS 1956:
4. Odstranění Preface hovořící o autoritě Krista nad říšemi a mocnostmi tohoto světa.
MR 1952:
Předepsaná preface hovoří o božském řádu stvoření a jeho poddání Bohu Otci, tj. poddání stvořeného řádu zavedeného vládci a vládami, pod poslušnost Kristu. Na několika řádcích uvádí teologické důvody povinnosti časných vladařů – poddání se Kristu Králi.
„Tibi enim serviunt creaturae tuae quia te solum auctorem et Deum cognoscunt et omnis factura tua te collaudat, et benedicunt te Sancti tui: quia illud magnum Unigeniti tui nomen coram regibus et potestatibus hujus saeculi libera voce confitentur.“
„Tobě slouží tvorové tvoji, neboť Tebe jediného za původce a Boha uznávají. A všecko dílo tvé tě vespol chválí a blahořečí ti svatí tvoji, neboť hlasitě vyznávají ono veliké jméno tvého Jednorozeného před králi a mocnostmi tohoto světa.“
Komentář:
Ze svaté liturgie proklamující kralování Krista, se odstraňuje preface popisující jeho kralování! Podle P. Braga: „její ztráta měla jen malý význam“.
5. Odstranění starobylých modliteb nad svátostinami
OHS 1956:
Odstranění modliteb týkajících se významu a užitku svátostin a moci jakou mají proti démonům.
důvody změny: malá souvislost mezi ceremonií a všedním životem; legitimními teologické tradice, ale mohou se změnit v pověry.
MR 1952:
Starobylé modlitby, jež poukazují na roli svátostin a jejich moc proti démonovi – ex opere operantis Ecclesiae.
Komentář:
Starobylé modlitby nahrazeny „novým výtvorem“ na základě pochybných důvodů.
6. Odhalení procesního kříže
OHS 1956:
Novota spočívající v odhalení procesního kříže, přesto, že oltářní kříž zůstává zahalený.
MR 1952:
Kříže oltářní i procesní zahaleny. Ratolest připevněna k procesnímu kříži, jako symbol úctyhodného kříže a vítězného Pašijového utrpení.
Komentář:
Změna z blíže nespecifikovaných důvodů a z neznámého důvodu (pouze proto, aby zmizela krása liturgie)
Středa Svatého týdne
Zkrácení pašijí
OHS 1956:
Odstranění části evangelia Lk. 22, 1-39. Zkrácení pašijí podle sv. Lukáše.
MR 1952:
Pašije předchází s nimi spojené verše o ustanovení Eucharistie.
Komentář:
Po třetí jsou odstraněny verše, jež se týkají ustanovení Eucharistie a jejího spojení s obětí na kříži.
Zelený Čtvrtek
1. Změna liturgického oděvu
OHS 1956:
Zavedení štóly jakožto součásti duchovního oděvu patřícího do chóru.
MR 1952:
Kněží a jáhni nosí obvyklý chórový oděv, bez štóly. Štólu si oblékají pouze během udělování svatého přijímání, tak jak je zvykem.
Komentář:
Počátek mýtu koncelebrace na Zelený Čtvrtek. Odvážnější členové komise chtěli již tehdy zavést koncelebraci, ale narazili na odpor. Mj. např. ze strany kardinála Cicognaniho.
P. Braga: „Ohledně ,účasti na koncelebrac´ kněží. Posvátná koncelebrace se zdála být ještě nedosažitelná (způsob myšlení a rovněž jistí členové komise ještě na to nebyli připraveni).“
Je to jednoznačný důkaz o tom, že koncelebrace během liturgie Zeleného Čtvrtku nebyla něčím tradičním. Bylo to cosi nového, rovněž bylo postaráno o to, aby kněží začali nosit štólu rovněž na poátku mše a ne pouze během sv. přijímání.
2. Při sv. přijímání rozdávány pouze hostie konsekrované toho dne.
OHS 1956:
Zavedena praxe udělovat při svatém přijímání pouze ty hostie, které byly konsekrovány téhož dne.
MR 1952:
Žádná stopa po nově zavedené praxi.
Komentář:
Matoucí praxe. Cožpak s hostiemi, které byly konsekrovány dříve, není něco v pořádku?
Nebo to byla možná touha zpochybnit praxi vyjadřující společenství Církve v času a prostoru. Že by měl být Kristus přítomen pouze v den konsekrace?
Zelený Čtvrtek
3. Změna obřadu mytí nohou
OHS 1956:
Mytí nohou zasazeno doprostřed mše sv.
MR 1952:
Ritus známý jako „Mandatum“ neboli „mytí nohou“, se odehrává po Mši sv., mimo presbytář, po odhalení oltáře, bez přerušování Mše sv. Důvody jsou zřejmě: věřícím není dovolen vstup do presbytáře v průběhu bohoslužby a musí být zachována chronologická shoda s evangeliem.
Komentář:
Apoštol Jan uvádí mytí nohou po večeři: „et cena facta“ (Jn 13, 2). Během celebrace mše věřící vstupují do presbytáře. A co víc, zouvají si tam boty a ponožky! Mytí nohou je vpleteno do … obětování! „Přerušení“ mše „jiným ritem“ je znevažující a urážlivé. Řeky inkoustu byly prolity, aby byla ospravedlněna tato změna.
4. Odstranění confiteor
OHS 1956:
Odstraněno Confiteor recitované jáhnem před sv. přijímáním.
MR 1952:
Confiteor recitováno před přijímáním.
Komentář:
odstranění prvku, který vyjadřuje pokoru člověka, který si uvědomuje, že není hoden přijmout Tělo a krev Kristovu. Došlo k blíže neodůvodněnému, ohromnému vzrůstu důstojnosti člověka? Nebo že by se důstojnosti Boží dostalo podivného umenšení?
5. Odstranění kříže a svícnů z oltáře
OHS 1956:
Při odhalování oltáře je odstraněn také kříž a svícny.
MR 1952:
Zahalený kříž zůstává na oltáři obklopen svícny, v očekávání na odhalení.
Komentář: bylo rozhodnuto odstranit z oltáře vše, dokonce i kříž. Reformované rubriky nevysvětlují, co se má s křížem udělat. O oltáři, který je bez kříže, je v reformovaných rubrikách zmínka až na Veliký Pátek. Jak je vidět, dělat nepořádek v liturgii, která je plodným výsledkem stovek a stovek let není dobrý nápad. Pokud ovšem chceme zachovat kontinuitu.
Že by šlo o preludium na umístění prázdného stolu do presbytáře?
Velký Pátek
Zaveden nový název obřadu
OHS 1956:
Vytvořen název „Slavnostní liturgie“, přitom byly odstraněny tak starobylé názvy jako „Mše předem posvěcených darů“ nebo „Feria Sexta in Parasceve“.
MR 1952:
Starobylé názvy obřadu „Mše předem posvěcených darů“ nebo “Feria Sexta in Parasceve“.
Komentář:
Výraz „Předem Posvěcených darů“ zdůrazňovalo fakt, že konsekrace se konala v dřívější ceremonii. Komise se rozhodla změnit jak název starobylého ritu, tak i samotný ritus. Měla se tím „utlumit středověká extravagance tak zvané Mše Předem posvěcených darů“.
Oltář bez svícnů a zahaleného kříže
OHS 1956:
Na oltáři chybí zahalený kříž a svícny.
MR 1952:
Kříž zůstává zahalen na odhaleném oltáři spolu se svícny.
Komentář:
Kříž, zvláště ten na oltáři, zůstával zahalen tam, kde má stát, tj. uprostřed oltáře, až do slavnostního a veřejného odhalení na Velký Pátek v den vykupitelského triumfu Pašijí.
Jak je vidět autorům reformy se oltářní kříž příliš nelíbil a rozhodli se jej odstranit. Učinili tak skutečně výmluvným způsobem. Ne slavnostně, ale pokoutně ho hodili do nějaké krabice společně s ostatními věcmi sloužícími k liturgické výzdobě oltáře. Zřejmě v noci, blíže nepopsaným způsobem.
V den, ve který je tou nejdůležitější věcí Kříž, ve kterém Kříž, i když zahalený, má přednost před oltářem v tento den … Kříž není, Kříž chybí.
Po dobu patnácti dnů stojí zahalen na oltáři, je tedy zcela logické že dojde k jeho odhalování. Místo toho, kříž se vrací odkudsi ze zákristie, jako by tam byl v noci schován..
Rozdílná četba evangelia a pašijí
OHS 1956:
Čtení Evangelia se neliší od čtení Pašijí.
MR 1952:
Evangelium je čteno jiným způsobem než Pašije. Nicméně, v tento den smutku, bez kadidla a svící.
Komentář:
Celý tento úsek má spíše vypravěčský název: „Historie Pašijí“. Důvody této změny jsou nejasné, zvláště proto, že komise byla proti analogickým změnám v liturgii Květné Neděle.
Že by šlo o ospravedlnění odstranění názvu „Mše Předem Posvěcených Darů“ a všeho co má nějaký vztah ke Mši?
OHS 1956:
přikrývky oltáře nejsou umístěny na oltáři od počátku ceremonie. Na počátku kněz má na sobě pouze albu a štólu.
MR 1952:
Kněz je oděn v černá vestimenta. Padá v prostraci před oltářem na tvář. Mezitím ministranti přikrývají odhalený oltář jednoduchými přikrývkami.
Komentář:
navzdory tomu, že jde o starobylou liturgii, což bylo potvrzeno i samotnou komisi byly uskutečněny změny, jejichž cílem bylo rozdělit liturgii na dvě části, z nichž ta první se nazývala „liturgie slova“.
5. Změna názvu modlitby
OHS 1956:
Nový název sedmé modlitby „Pro unitate Ecclesiae“ (za jednotu Církve).
MR 1952:
Text je tentýž jako v roce 1956, bez dvojznačného názvu „Pro unitate Ecclesiae“. Jednoznačně vyjadřuje modlitbu za návrat heretiků a schizmatiků k Pravdě.
Komentář:
byla zavedena idea Církve hledající svou vlastní, společnou jednotu, kterou jakoby neměla. Katolické učení jednoznačně potvrzuje, že Církvi nechybí společná jednota na okrsku zemském. Heretici a ti, kteří jsou mimo Církev, se mají vrátit do Církve, do existující jednoty. Nepřinášejí však Církvi jednotu.
Reformátoři chtěli rovněž odstranit výrazy jako „animas diabolica fraude deceptas“ a „haeretica pravitate“, hovořící o duších oklamaných ďáblem a chycených do pasti skrze herezi. V důsledku sporů uvnitř komise vznikl hybrid – byl zachován tradiční text, a byl mu dán nový název.
Později, za přispění Bugnigniho, byl název změněn na „Za jednotu křesťanů“.
6. Vrácení kříže ze zákristie
OHS 1956:
Kříž se vrací v procesí ze zákristie.
MR 1952:
Kříž na oltáři. Dosud zahalen, je odhalován.
Komentář:
Kříž se tentokrát vrací liturgickým způsobem. Až do této doby však pokud bylo v liturgii slavnostní procesí příchodu bylo také slavnostní procesí při odchodu.