Memorare I

(Brož. A5, 113 str., cena 120,- Kč)

Obsah:
- Vittorio Messori: Pocit viny, Spravedlnost v minulosti, Vendeé, Galileo Galilei
- Dr. Jeroným M. Jurák O.P.: Čeští bratři byli mučedníky za pravdu a národnost?
- Sv. Cyprian: O jednotě Církve
- Recenze PhDr. Marian T. Horvatová: Šifra mistra Leonarda
- Svetozár Anhel: Úvaha nad tématem: Církev a soukromá zjevení
- Jonathan Gray, Dr. Kent Hovind: Země nese znaky rychlého vzniku
- P.Jan A. Dreml: Divutvůrkyně 19. stol. svatá panna a mučednice FILUMENA
- Matka Angelika: Mám vás až po krk….

UKÁZKA Z KNIHY: Vittorio Messori POCIT VINY Po třech dnech únavné cesty 81 letý Léo Moulin je odpočatý, elegantní, pozorný a srdečný jako vždy. Moulin, přes půl století profesor historie a sociologie na univerzitě v Bruselu, autor mnoha fascinujících knih, je jedním z nejvýznamnějších evropských intelektuálů. Snad nejlépe zná středověké náboženské řády a jak málokdo obdivuje moudrost tehdejších mnichů. Hned poté, co se odpoutal od zednářských lóží, jejichž byl aktivním členem („Velmi často“ – říká – „příslušnost k nim je nezbytná, když chcete udělat univerzitní, novinářskou nebo vydavatelskou kariéru; vzájemná pomoc ´bratří zednářů´ není mýtem, ale skutečností“), přijal postoj světského racionalisty, jehož agnosticismus hraničí s ateismem. Moulin mi radí, abych opakoval věřícím jednu zásadu, která dozrávala v čase jeho dlouhého života, vědy a zkušeností. Poslouchejte toho starého nevěrce, který ví, co říká: „Mistrovské protikřesťanské propagandě se podařilo vytvořit u křesťanů, zvláště u katolíků, zlé povědomí, opanované neklidem, ne-li přímo studem, ve vztahu k vlastní historii. Silou stálého tlaku, od reformace až po současnost, byla schopna vás přesvědčit, že jste odpovědní za veškeré, nebo téměř veškeré zlo na světě. Zparalyzovala vás na etapě masochistické sebekritiky, aby zneutralizovala kritiku těch, kteří zaujali vaše místo. Feministé, homosexuálové, tercermundisté pacifisté, reprezentanti nejrůznějších menšin, kontestátoři a nespokojenci z různých příčin, vědci, humanisté, filozofové, ekologové, obránci zvířat a světští moralisté. Dovolili jste, aby za všechno, dokonce za to, co je vylhané, vás bez jakýchkoliv diskusí obviňovali. Nebylo v historii problému, omylu nebo utrpení, které by vám nepřipsali. A vy, téměř vůbec neznající svou minulost, jste tomu začali věřit a dokonce jim pomáhat v této činnosti. Toho času já (agnostik, ale též historik snažící se být vždycky objektivní) vám říkám, že se máte tomu postavit ve jménu pravdy. Ve skutečnosti totiž většina obvinění je nepravdivá. A jestli některé má jakési opodstatnění, tak je zřejmé, že v propočtu dvaceti staletí křesťanství světla rozhodně vítězí nad temnotami. Proč tedy nežádáte odpovědnost od těch, kteří ji žádají výlučně od vás? Cožpak výsledky jejich práce jsou lepší než té vaší? Z jakých kazatelen posloucháte kázání?“ Moulin mluví také o středověku, který studoval: „Tyto hanebné lži o ,temných staletích‘ byly snad inspirovány vírou plynoucí z evangelií? Proč tedy to, co nám zůstalo z těchto dob, se vyznačuje tak fascinující krásou a moudrostí? Také v dějinách je třeba se řídit zásadou příčiny a účinku…“ Když denně projíždím autem předměstí Milána, myslím na historika z Bruselu. Tady, podobně jako na jiných zurbanizovaných perifériích, by mohl nějaký současný Dante umístit jednu ze svých pekelných sfér: ohlušující hřmot, nesnesitelný zápach, hromady smetí a odpadků, otrávené vody, chodníky zatarasené zaparkovanými auty, krysy a myši, šílený beton a trsy toxické trávy. Kam se podívám – tam hněv a nenávist jedněch vůči druhým: taxikářů vůči řidičům náklaďáků, chodců vůči motorizovaným, zákazníků vůči prodejcům, Severoitalů vůči Jihoitalům, Italů vůči cizincům, dělníků vůči podnikatelům, dětí vůči rodičům. Degradace se rodí mnohem dříve v srdcích než v prostředí. Na konci ale odměna: velký klášter, starobylý řeholní dům. Uklidněný a osvobozený od auta jdu přes bránu. Náhle se celý svět kolem mne mění. Veliký, staletí pamatující dvůr, obklopený ze všech stran sloupy, posiluje ducha harmonií svých oblouků. Ticho, krása fresek, chlad stínu. Něco dále, za dvorem, se nachází velká zahrada, poslední oáza stromů, v nichž se uchovalo všechno, co ještě žije nebo se vznáší nad blízkým zdevastovaným okolím. Pohostinnost řeholníků dává znát, že tito lidé se snaží konat dobro a ještě věří, že je možno milovat…

Napsat komentář