STUPNĚ THEOLOGICKÉ JISTOTY

STUPNĚ THEOLOGICKÉ JISTOTY

Rozlišujeme:

1) články víry (dogmata), sententiae de fide definitae, které jsou naprosto jisté a každý katolík je povinen jim věřit a je uznávat a hájit; např. jde o článek o nanebevzetí Panny Marie. Proti článkům víry stojí sententia haeretica = bludařské tvrzení.

2) theologické pravdy velmi blízké článkům víry, sententiae fidei proximae, kterým theologové učí jednomyslně, protože jsou sice ve zjevení Božím obsaženy, ale dosud nebyly od Církve jasně nebo dosti jasně prohlášeny; každý katolík je povinen je uznávat nikoli vírou nadpřirozenou, nýbrž vírou církevní, ovšem nestačí aby se mlčky podrobil, nýbrž je třeba aby i vnitřně souhlasil. Např. jde o článek o nanebevzetí Panny Marie před r. 1950. Proti theologickým pravdám velmi blízkým článkům víry stojí sententia haeresi proxima = tvrzení velmi blízké bludu.

3) obecná mínění (theologicky jistá mínění), sententiae theologice certae, kterým učí většina theologů, jde tedy o theologicky jisté závěry, které se zjevením Božím vnitřně souvisejí, i když v něm nejsou výslovně obsaženy; také zde je katolík má uznávat nikoli vírou nadpřirozenou, nýbrž vírou církevní, jako je tomu pod bodem 2); např. jde o učení o předpeklí. Proti obecnému mínění stojí sententia erronea in fide = tvrzení mylné ve víře.

4) pravděpodobná mínění, kterým učí menšina theologů a má k nim pádné důvody, kdežto většina se k nim dosud nevyjádřila; sententiae probabiles bene fundatae čili theologicky pravděpodobné závěry dobře odůvodněné – podle váhy těchto důvodů se rozlišuje sententia probabilis, sententia probabilior a sententia probabilissima = věta pravděpodobná, věta pravděpodobnější a věta nejpravděpodobnější. O pravděpodobných míněních smí katolík pochybovat, avšak jen tehdy, když má pádné protidůvody, které by převážily důvody theologů. Proti pravděpodobnému mínění stojí sententia de haeresi suspecta = tvrzení podezřelé z bludu, anebo sententia temeraria = tvrzení opovážlivé.

5) volná mínění, sententiae liberae disputationis, o nichž se smí pochybovat a má se o nich disputovat, pravda se teprve hledá.

6) trpěná mínění, sententiae toleratae, jsou takové názory theologů, které jsou ojedinělé, ale přesto jsou možné a Církev proti nim nic závažného nenamítá.

Kromě toho proti výše uvedeným míněním může někdy stát sententia scandalosa = tvrzení pohoršlivé, jímž jsou věřící sváděni k hříchu nebo odváděni od dobrých skutků; anebo sententia male sonans et piarum aurium offensiva = tvrzení špatně znějící a zbožné uši urážející; anebo sententia seditiosa = tvrzení pobuřující, jímž jsou věřící naváděni k přímé vzpouře proti světské nebo církevní vrchnosti; anebo konečně sententia schismatica = tvrzení rozkolné, které je namířeno proti církevní jednotě.