Moje jméno je Lohelius Koráb a v roce 1994 jsem přijal řízením Božím úřad katolického biskupa pro čas velikého odpadnutí naší doby a historicky největší krize v Církvi. Myslím si, že nejlepší komunikace je tváří v tvář. Přesto vzdálenost nebo jiné překážky vyžadují, aby se použilo i jiných prostředků, třebas právě webových stránek a e-mailové pošty. Tyto řádky se obracejí ke všem katolickým sedisvakantistům, to znamená k těm katolickým křesťanům, kteří přijali katolickou víru v její ryzí podobě a nemají za závazné nové a nejnovější změny v pravdách víry, zásadách mravů, bohoslužebných obřadech a církevním právu, jak se postupně objevily po r. 1958. Papežský stolec považují po smrti Pia XII. za neobsazený, závěry tzv. II. vatikánské koncilu neuznávají a také odmítají nové obřady mše svaté, kněžského a biskupského svěcení a ještě některé další, zaváděné po r. 1969, za nedovolené a neplatné. Samozřejmě jsou tyto řádky určeny i všem ostatním, kdo chtějí zachovat katolickou tradici a mají jiný názor, anebo kdo poctivě hledají pravdu o Bohu a člověku, o světě a budoucnosti lidského rodu. Přijměte tyto řádky s láskou, nevnucují se vám, Boží věc toho nepotřebuje.
Komunikace dnes představuje miliónový obchod, vydávají se knihy, vychází tisk, vysílají se rozhlasové a televizní programy, šíří se filmy, hrají se divadelní představení, fungují telekomunikační družice, lidé mají možnost písemného a hlasového i obrazového spojení mezi sebou navzájem. Už jen to, když se dva lidé na sebe dívají, je to způsob komunikace. Žádný člověk není ostrovem, každý je kouskem pevniny. A také Bůh je sdílný. Vložil poznání do přírody (Ž 19,1-2; Ř 1,20), rozmlouval s Adamem a Evou, s Noemem, Abrahamem, Mojžíšem a proroky (Žd 1,1; 2Lp 36,15-16), přitom používal ústního diktátu (2M 34,27), vidění (Da 2,19; Sk 16,9; Zj 9,17); sny (1M 40,8-41,32), andělské posly (Sd 6,11; Mt 1,20; L 1,26) a sám Kristus kázal a pak pověřil své apoštoly, aby kázali a učili (Mt 28,20) a svůj úřad předávali svým nástupcům (2Tm 2,2). Výměna myšlenek je velice důležitá nejen v rodinném kruhu nebo v církevní obci; nezdržujeme se slova, víme-li něco užitečného a můžeme něco zachránit. Podobně je tomu tehdy, když se blíží tornádo, místní úřady upozorňují obyvatele, aby se připravili na to, co přijde.
Nerad bych, aby se jen polemizovalo a donekonečna se probíralo, co je špatné, anebo aby se vyvolávaly zbytečné spory a vedly žabomyší války. Spíše mám na mysli probírat to, co je dobré, jaké věci mají být a co udělat, aby byly napraveny podle vůle Boží. Nepřeji si žádné hádky a neslušné útoky, naopak žádoucí je rozumná disputace, svobodné předkládání námitek a výměna názorů, společné hledání pravdy tam, kde se poznání vytratilo a stalo se nejasným nebo nezřetelným. Každý mi může napsat na výše uvedenou e-mailovou adresu a obrátit se na mě buď s věcmi, které budou čistě osobní, anebo s věcmi, které by mohly zajímat víc lidí. Na osobní věci odpovím přímo odesílateli, na ostatní věci včetně námitek odpovím ve zvláštním veřejném souboru pod názvem APOLOGIE s tím, že nebudu uvádět jméno odesílatele, nýbrž odpovím jen všeobecně, např. napíšu, že se objevila námitka… že někteří říkají… apod. Soubor APOLOGIE budu pravidelně aktualizovat alespoň jednou měsíčně. Cílem rozhodně není někoho porazit, udolat nebo dokonce ponížit, nýbrž jediným cílem je posloužit pravdě a šířit poznání o Bohu a jeho dílech. Vyjádřím se ke všemu, k čemu mám co říci. Nevyhýbám se žádné kritice, a kdyby někteří chtěli, jsem samozřejmě připraven i k veřejné disputaci.